Tohle téma mi dlouho leží v hlavě. Jaký je vlastně rozdíl mezi vírou a náboženstvím? Pro mnohé v tom nemusí být rozdíl a pro další v těchto dvou pojmech je rozdíl zřejmý. Já se řadím do té druhé skupiny.
Jelikož jsem vyrůstal ještě v komunismu, bylo náboženství v podstatě zákonem zakázané. Řada církevních představitelů nejrozšířenějšího náboženství (tedy katolické církve) byla perzekuována a mnoho jich bylo zavřených jako političtí vězni. Svým způsobem pro vládnoucí dělnickou stranu KSČ politickou hrozbu církev představovala. Vlastně i komunismus je svým způsobem náboženství, kde se věří v něco, čeho není možné dosáhnout - socialismu - tedy stavu, kdy nikdo nevlastní nic a všichni vlastní všechno. Skvělá myšlenka, která by perfektně fungovala mezi tvory, kteří by neznali výrazy jako hněv, závist, zášť, sobectví a tak podobně. Na rozdíl od katolické církve - dokonalého představitele náboženství - se komunisti nijak nesnažili z lidí tyto špatné vlastnosti vypudit a to je také důvod, proč nikdy nemohli (a nebudou moci) dosáhnout onoho vysněného cíle - socialismu.
Co si já představím pod pojmem náboženství? V první řadě církev - tedy jakousi organizaci, která má "posvěcení" na myšlenky, které šíří od nějaké bytosti (Bůh), která je neomylná, neosobní, nepopíratelná a zároveň nedokazatelná i nevyvratitelná. Pro komunikaci této organizace s obecným lidem slouží kostely - od malých vesnických kostelů až po větší a obrovské kostely (katedrály). Lid je zde chápán vždy jako dav, ovce, které musí slepě poslouchat a plnit "vůli Boží", tedy ony posvěcené myšlenky sepsané v nějaké knize, která se bere jako zákon. Pak je zde něco nedosažitelného a dobrého - v našem příkladu je to nebe a protiklad - peklo, které čeká na ty, kteří sejdou ze správné cesty. Správná cesta je velmi složitá, plná pokušení cestu opustit, správná cesta je slepé následování "vůle Boží" a zákona "písma svatého". Cílem této cesty je právě nebe. (Věřím, že v tomto okamžiku se mnou musí nesouhlasit většina "věřících" - tím myslím lidí, kteří po této cestě jdou, nepleťme si věřícího s tím, kdo má víru, protože sice může existovat věřící, který mý víru, ale také věřící, který víru nemá a jen následuje dav. Já jim jejich nesouhlas neodepírám. Je to jejich názor stejně, jako já mám ten svůj.) Pak je zde spousta vedlejších cestiček, kterými se dá na cestu navrátit i když člověk z té cesty sešel, protože "Bůh je milosrdný" - rozumějme "protože církev potřebuje udržet své věřící i když jsou jen lidé". Totiž základní devizou jsou pro církve jejich následovatelé, "věřící".
Z pohledu církve je věc ještě zajímavější. Představme si organizaci (v našem případě se stále držím katolické církve), která zde existuje více než 1000 let. Nechci se hrabat v dějepisectví, pokud máte nějaké bližší a přesnější údaje, pak je prosím zanechte v komentářích, budu rád. Nicméně tato organizace má za cíl stejné věci, jako kterákoliv jiná organizace na celém současném světě. Získat moc a vliv (a peníze, pochopitelně). V minulosti se jí toto všechno zdařilo, důkazem toho jsou katedrály obkládané zlatem a drahým kamením ve všech koutech světa (řekneme civilizovaného světa, protože už i pro nás "slovo Boží" je představitelem civilizovanosti) Církev totiž naštěstí kromě hromadění moci a majetku také hromadila vědomosti - protože už tehdy církevní hodnostáři věděli, že informace jsou možná nejcenější, protože díky nim se mohli rychleji posunout dál. Nemyslím, že základním cílem organizace bylo vzdělávat prostý lid. To byla spíš vedlejší činnost lidí, kteří se k církvi dostali a kteří měli ve svém srdci skutečnou víru. Odosobněná církev byla pouze hamižná, mocichtivá společnost, která pro uskutečnění svých plánů neváhala použít i mnohdy velice drastické metody - utlačování "něvěřících" (tedy těch, kteří ještě neznají "slovo Boží") pomocí svatých křížových válek, získávání informací z jedinců pomocí důmyslných způsobů mučení, ze kterých nám běhá mráz po zádech, upevňování strachu (a tedy také sjednocování davů pomocí hrozeb) veřejnými popravami těch, kteří buď sešli z cesty příliš daleko a nebo (což bylo mnohem častější) těch, které bychom mohli označit za tehdejší politicky nevyhovující - "čarodějnice," představitele jiných církví a další nepohodlné. Stejně, jako komunisté v ČR vymýšleli své procesy s politickými vězni, kteří se po důkladném mučení doznávali k čemukoliv, tak i církev měla stejné praktiky soudů a výstražných poprav těch, kteří měli třeba podobné názory, jako mám teď já... (kdo ví, kolikrát jsem byl v minulosti popraven - upálen na hranici jako bezbožník... :-)
Snad bych mohl ještě zmínit ono "slovo Boží", neboli Bibli. Jak taková kniha vznikla se lidé dnes mohou už jen dohadovat. Můj dohad je, že tuto knihu napsali lidé - vysocí představitelé organizace. Využili přitom bajek, pověstí a pohádek, které tou dobou kolovaly mezi lidem a upravili tyto příběhy tak, aby sloužily jako morální kodex. Starý zákon představuje krutého Boha, který nezná slitování. Za jedinou chybičku člověka zabije, promění v solný sloup atk podobně. Vyvolává pocit, že už při slově Bůh by se prostý lid středověku měl děsit a bát se sejít z cesty, protože následky mohou být katastrofické. Psychický teror, kterým na lid působil Starý zákon je trochu odlehčen Novým zákonem, kdy se ve hře objevuje Ježíš - chlapík, který je shodou okolností jak člověkem a synem Božím, tak Bohem samotným i Duchem Svatým. Tato trojjedinost, mimochodem, zamíchala hlavu spoutě badatelům a v samotné církvi také působila později dost kontraproduktivně, ale přepsat "slovo Boží" už z jistých důvodů nebylo možné, že? :-) Zkrátka Bible je kniha použitá k tomu, aby masy lidí pochopily morální kodex, aby se lidé bály toho, že pokud sejdou z cesty, pak přijde krutý trest, ale také, že pokud půjdou z cesty a uvěří v Ježíše Krista - spasitele, tak se jejich kroky opět zázrakem navrátí na cestu a jejich hříchy se smažou. (Ovšem, nebude to zadarmo.. no z něčeho církev žít musela, díky Bohu za hříšné!)
Dost tedy o náboženství, i když bych o něm dokázal psát déle, ale jsou věci, které si mohu nechat na později. Na zcela druhé straně proti náboženství stojí víra.
Víra je osobní a intimní záležitostí Vašeho vlastního bytí. Postupně se formuje a mění s tím, jak prožíváte jednotlivé zásadní okamžiky Vašeho života a na Vaší vlastní víru mají vliv specifické okolnosti kolem Vás. To, v co věříte je Vám svaté a jinému může připadat směšné nebo hloupé.
Tento můj článek je mým názaorem a stejně tak, jako mně může připadat směšné, že existují lidé, kteří neprohlédli motivy, které stojí za existencí církví, tak chápu, že lidem, kteří skutečně věří v myšlenky těcto církví, může připadat tento článek směšný nebo jim bude připadat pobuřujícím a budou na mě volat celé peklo, protože tak už to občas chodí. Na víře je výborné to, že je jen Vaše... Napsal toho tolik proto, abych sám sobě objasnil, jaký rozdíl mezi těmito dvěma pojmy cítím.. A pokud jste se dočetli až sem, tak jsem Vás neznudil až tak moc :-) Pokud se mnou souhlasíte, budiž. Pokud nesouhlasíte, rovněž budiž. Od toho je naše víra osobní. A já Vám všem přeji ať jste se svou vírou spokojení a ať Vás naplňuje.
Jelikož jsem vyrůstal ještě v komunismu, bylo náboženství v podstatě zákonem zakázané. Řada církevních představitelů nejrozšířenějšího náboženství (tedy katolické církve) byla perzekuována a mnoho jich bylo zavřených jako političtí vězni. Svým způsobem pro vládnoucí dělnickou stranu KSČ politickou hrozbu církev představovala. Vlastně i komunismus je svým způsobem náboženství, kde se věří v něco, čeho není možné dosáhnout - socialismu - tedy stavu, kdy nikdo nevlastní nic a všichni vlastní všechno. Skvělá myšlenka, která by perfektně fungovala mezi tvory, kteří by neznali výrazy jako hněv, závist, zášť, sobectví a tak podobně. Na rozdíl od katolické církve - dokonalého představitele náboženství - se komunisti nijak nesnažili z lidí tyto špatné vlastnosti vypudit a to je také důvod, proč nikdy nemohli (a nebudou moci) dosáhnout onoho vysněného cíle - socialismu.
Co si já představím pod pojmem náboženství? V první řadě církev - tedy jakousi organizaci, která má "posvěcení" na myšlenky, které šíří od nějaké bytosti (Bůh), která je neomylná, neosobní, nepopíratelná a zároveň nedokazatelná i nevyvratitelná. Pro komunikaci této organizace s obecným lidem slouží kostely - od malých vesnických kostelů až po větší a obrovské kostely (katedrály). Lid je zde chápán vždy jako dav, ovce, které musí slepě poslouchat a plnit "vůli Boží", tedy ony posvěcené myšlenky sepsané v nějaké knize, která se bere jako zákon. Pak je zde něco nedosažitelného a dobrého - v našem příkladu je to nebe a protiklad - peklo, které čeká na ty, kteří sejdou ze správné cesty. Správná cesta je velmi složitá, plná pokušení cestu opustit, správná cesta je slepé následování "vůle Boží" a zákona "písma svatého". Cílem této cesty je právě nebe. (Věřím, že v tomto okamžiku se mnou musí nesouhlasit většina "věřících" - tím myslím lidí, kteří po této cestě jdou, nepleťme si věřícího s tím, kdo má víru, protože sice může existovat věřící, který mý víru, ale také věřící, který víru nemá a jen následuje dav. Já jim jejich nesouhlas neodepírám. Je to jejich názor stejně, jako já mám ten svůj.) Pak je zde spousta vedlejších cestiček, kterými se dá na cestu navrátit i když člověk z té cesty sešel, protože "Bůh je milosrdný" - rozumějme "protože církev potřebuje udržet své věřící i když jsou jen lidé". Totiž základní devizou jsou pro církve jejich následovatelé, "věřící".
Z pohledu církve je věc ještě zajímavější. Představme si organizaci (v našem případě se stále držím katolické církve), která zde existuje více než 1000 let. Nechci se hrabat v dějepisectví, pokud máte nějaké bližší a přesnější údaje, pak je prosím zanechte v komentářích, budu rád. Nicméně tato organizace má za cíl stejné věci, jako kterákoliv jiná organizace na celém současném světě. Získat moc a vliv (a peníze, pochopitelně). V minulosti se jí toto všechno zdařilo, důkazem toho jsou katedrály obkládané zlatem a drahým kamením ve všech koutech světa (řekneme civilizovaného světa, protože už i pro nás "slovo Boží" je představitelem civilizovanosti) Církev totiž naštěstí kromě hromadění moci a majetku také hromadila vědomosti - protože už tehdy církevní hodnostáři věděli, že informace jsou možná nejcenější, protože díky nim se mohli rychleji posunout dál. Nemyslím, že základním cílem organizace bylo vzdělávat prostý lid. To byla spíš vedlejší činnost lidí, kteří se k církvi dostali a kteří měli ve svém srdci skutečnou víru. Odosobněná církev byla pouze hamižná, mocichtivá společnost, která pro uskutečnění svých plánů neváhala použít i mnohdy velice drastické metody - utlačování "něvěřících" (tedy těch, kteří ještě neznají "slovo Boží") pomocí svatých křížových válek, získávání informací z jedinců pomocí důmyslných způsobů mučení, ze kterých nám běhá mráz po zádech, upevňování strachu (a tedy také sjednocování davů pomocí hrozeb) veřejnými popravami těch, kteří buď sešli z cesty příliš daleko a nebo (což bylo mnohem častější) těch, které bychom mohli označit za tehdejší politicky nevyhovující - "čarodějnice," představitele jiných církví a další nepohodlné. Stejně, jako komunisté v ČR vymýšleli své procesy s politickými vězni, kteří se po důkladném mučení doznávali k čemukoliv, tak i církev měla stejné praktiky soudů a výstražných poprav těch, kteří měli třeba podobné názory, jako mám teď já... (kdo ví, kolikrát jsem byl v minulosti popraven - upálen na hranici jako bezbožník... :-)
Snad bych mohl ještě zmínit ono "slovo Boží", neboli Bibli. Jak taková kniha vznikla se lidé dnes mohou už jen dohadovat. Můj dohad je, že tuto knihu napsali lidé - vysocí představitelé organizace. Využili přitom bajek, pověstí a pohádek, které tou dobou kolovaly mezi lidem a upravili tyto příběhy tak, aby sloužily jako morální kodex. Starý zákon představuje krutého Boha, který nezná slitování. Za jedinou chybičku člověka zabije, promění v solný sloup atk podobně. Vyvolává pocit, že už při slově Bůh by se prostý lid středověku měl děsit a bát se sejít z cesty, protože následky mohou být katastrofické. Psychický teror, kterým na lid působil Starý zákon je trochu odlehčen Novým zákonem, kdy se ve hře objevuje Ježíš - chlapík, který je shodou okolností jak člověkem a synem Božím, tak Bohem samotným i Duchem Svatým. Tato trojjedinost, mimochodem, zamíchala hlavu spoutě badatelům a v samotné církvi také působila později dost kontraproduktivně, ale přepsat "slovo Boží" už z jistých důvodů nebylo možné, že? :-) Zkrátka Bible je kniha použitá k tomu, aby masy lidí pochopily morální kodex, aby se lidé bály toho, že pokud sejdou z cesty, pak přijde krutý trest, ale také, že pokud půjdou z cesty a uvěří v Ježíše Krista - spasitele, tak se jejich kroky opět zázrakem navrátí na cestu a jejich hříchy se smažou. (Ovšem, nebude to zadarmo.. no z něčeho církev žít musela, díky Bohu za hříšné!)
Dost tedy o náboženství, i když bych o něm dokázal psát déle, ale jsou věci, které si mohu nechat na později. Na zcela druhé straně proti náboženství stojí víra.
Víra je osobní a intimní záležitostí Vašeho vlastního bytí. Postupně se formuje a mění s tím, jak prožíváte jednotlivé zásadní okamžiky Vašeho života a na Vaší vlastní víru mají vliv specifické okolnosti kolem Vás. To, v co věříte je Vám svaté a jinému může připadat směšné nebo hloupé.
Tento můj článek je mým názaorem a stejně tak, jako mně může připadat směšné, že existují lidé, kteří neprohlédli motivy, které stojí za existencí církví, tak chápu, že lidem, kteří skutečně věří v myšlenky těcto církví, může připadat tento článek směšný nebo jim bude připadat pobuřujícím a budou na mě volat celé peklo, protože tak už to občas chodí. Na víře je výborné to, že je jen Vaše... Napsal toho tolik proto, abych sám sobě objasnil, jaký rozdíl mezi těmito dvěma pojmy cítím.. A pokud jste se dočetli až sem, tak jsem Vás neznudil až tak moc :-) Pokud se mnou souhlasíte, budiž. Pokud nesouhlasíte, rovněž budiž. Od toho je naše víra osobní. A já Vám všem přeji ať jste se svou vírou spokojení a ať Vás naplňuje.
Příspěvky
