Poezie z ulice

Dnes ráno jsem zaslechl útržek rozhovoru několika dělníků. Jeden z nich řekl dvěma ostatním. "Kopněte mě, vole, kdyby mě to, vole, táhlo doleva, vole!" Neměl jsem čas přemýšlet, jestli mluví o politické situaci v naší zemi nebo o řízení motorového vozidla nebo prostě jen o nějaké věci, která se od něho nachází nalevo. Ale přišlo mi krásné, jak do relativně krátké a jednoduché věty přidal několikrát jedno slovíčko a tím z věty udělal téměř báseň. Znělo to tak procítěně, když to říkal - přesvědčivý výstup. Až je mi líto, že jsem neměl čas poslechnout si další kusy, protože tento dokonalý rým (podle definice Jaroslava Cimmrmanna) mohl poskytnout příležitost pro další sloky.

Poezie pro cestující, autor neznamý:

Ranní zamyšlení

Kopněte do mě, vole,
kdyby mě to, vole,
táhlo doleva, vole!

Sliby chyby

Zase jsem se probudil z jednoho krásného snu, když jsem si k ruce vzal kalkulačku a začal počítat, co mě bude stát koupě nového vozu. Člověk vidí napsáno: Leasing s nulovým navýšením a řekne si, "fajn, to je to, co chci, kopím si auto a zaplatím tolik, co to auto skutečně stojí, jen musím složit o něco vyšší jistinu na začátku."
Ale pozor! Za auto, které stojí 250 000 Kč nakonec nezaplatíte 250 000 (což by logicky ze slovního spojení "s nulovým navýšením" vyplývalo, že?), ale rovných 330 000 Kč, což se mi zdá jako téměř nulové, pokud si odmyslím těch 80 000 Kč, o které přeplatím cenu vozu. poradil jsem se se starým známým panem Googlem a ten mi prozradil, že leasing s nulovým navýšením je ve skutečnosti ten, za který člověk zaplatí nejvíc. A proč? No, protože v ceně leasingu je automaticky zahrnuta i havarijní pojistka a pojištění proti krádeži a tyto pojistky jsou obvykle ty z těch nejdražších, které se na trhu dají sehnat :-)
Takže děkuji kalkulačce za probuzení a teď alespoň vím, že na úvěr od banky nebo od leasingové společnosti si nemá smysl nikdy (opakuji) nikdy nic půjčovat.... Lichváři všech zemí spojte se!

Obyčejná slušnost

Dnes ráno mě potěšila obyčejná slušnost, která se mezi lidmi ještě stále dá najít. V naší zapadlé vísce je autobusová stanice, ze které každou půlhodinu odjíždí autobus. Tato zastávka je konečná, protože Dál už Praha nevede :-) Autobus má výstupní, manipulační i nástupní zastávku v jednom místě, takže autobus přijede, vysype lidi a zústane stát na místě dokud opět neotevře a nenabere lidi na cestu zpět do města.
Někdy ráno tímto autobusem jezdím i já a už jsem se tu setkal s různými řidiči. V mrazu okolo -7 stupnu řidič sedí v teple autobusu a je na nich, zda toto privilegium dají i lidem, kteří jsou nuceni čekat venku, než se otevřou dveře. Většinou se tak nestane. Právě dnes jsem se však přece jen potkal se slušným řidičem, který, ačkoliv nemusel, otevřel mi dveře autobusu a dokonce mě pozval dál, ať venku nemrznu. Potěšilo mě, že slušnost mezi námi ještě nevymřela i když má na kahánku.
Jak v jedné knize napsal Stephen King: "Znám pár dobrých jedninců, ale obecně se mi společnost jako celek hnusí!" Rozumím jeho slovům, když se kolem sebe rozhlížím. Ze všeho na Vás dýchá sobectví, egoismus a snaha urvat si pro sebe ten největší kus. Zvlášť tehdy jsou vidět jednotlivci, kteří se podle zaběhnutého vzoru nechovají.
Děkuji tímto řidiči a přeju mu, aby ve své slušnosti setrval i přes obecný nesouhlas společnosti, která na slušnost jaksi pozapomíná a obaluje se zákony, které mají slušnost nahradit.

Jen takový postřeh

Dnes jsem jel metrem a viděl, jak lidé čtou deník Metro. Na úvodní stránce byl velkými písmeny nadpis článku.
Rok 2009: Zdražení i e-sázení

Tak tomu já říkám katastrofa. Jak teď budu žít? nevím.... Sice jsem nikdy nesázel a už vůbec ne na internetu, ale teď, když to zdraží, tak nevím, jestli s tím budu moct někdy začít.
A venku zatím tak krásně sněží...

Utišení bolesti (nejen na chybějící prsty po petardách)

V jednom blogu dříve jsem psal, že utišit bolest není až tak složitá záležitost a také jsem slíbil, že se s Vámi o toto "tajemství" podělím. Není z mojí hlavy, ale nevím už původ, protože tento postup znám strašně dlouho. A jelikož je správné se s ostatními dělit o své zkušenosti, tak jsem se rozhodl, že zde ten postup zmíním. Ať je každému k užitku.

Bolest je myšlenka, stejně jako informace o tom, že něco slyším, vidím, čichám atd. A jako každá myšlenka se dá i bolest přebít jinou, silnější myšlenkou. Tělo si dokáže vsugerovat, že bolest pominula. Tělu také někdy trvá relativně dlouho, než veme na vědomí, že bolest začala.

Pohodlně si sedněte na klidné místo, stranou od ruchu běžného dne, pokud je to možné. Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Pravou ruku silou stiskněte do pěsti a držte ji asi 25 cm před středem hrudníku ve výši srdce (před srdeční čakrou). Levou dlaň přiložte na tělo co nejblíž místu, kde cítíte bolest (pokud to bude místo na levé ruce, potom ruce vyměnte a přiložte pravou dlaň). Soustřeďte své myšlenky na to, jak bolest z místa ve Vašem těle odchází přes Vaší dlaň do sevřené pěsti. Dobré je představit si to jako potrubí, kterým ta bolest může odtékat a pěst jako velkou nádobu, ve které se ta bolest shromažduje. Po nějaké době (2 až 5 minut) odtáhněte dlaň z místa, které bolí a pěst prudce otřepejte směrem pryč od těla s myšlenkou, že všechna bolest Vaše tělo opouští.
Pokud jste se soustředili, skutečně pocítíte velkou úlevu od bolesti, někdy i absolutné absenci bolesti. Nicméně, pokud toto aplikujete například na bolavý zub, neznamená to, že pak nemusíte jít k zubaři. Bolest sice zmizí, ale problém (příčina té bolesti) stále trvá.