Ty ještě nemáš Facebook?

Tuto otázku teď slýchám často. Facebook se stal něčím, jako novou modlou. Všichni o něm mluví, všichni ho mají a všichni očekávají, že ho ostatní také mají. Já se jen ptám, proč se až Facebook stal takouvou obrovskou bublinou a jak dlouho bude trvat, než tato bublina zase splaskne. Mediálně nafouknutá hloupost, která nutí lidi zcela se vzdát svého soukromí a tlačí je do toho, že píšou, co právě dělají. Proč? Protože je to teď zrovna "in".
Komunitních webů bylo před Facebookem už mnoho, ale až právě Facebook nějakým záhadným způsobem naočkoval lidi k tomu, aby propadli absolutnímu šílenství a všichni se upsali "ďáblu" a nyní jeden server na světě ví vše o tom, co jste dělali předtím a co dělají všichni vaši známí.. A kdo jsou vaši známí a jejich známí a tak dál a tak dál.
Já Facebook mít nebudu a nechci ho mít. Nehledejte mě tam a už se mě na něj neptejte. Tohle není zápis do blogu jako takový.. To je výkřik typu: Bežte s Facebookem do ... (však víte kam) a možná ještě MNOHEM dál.. Děkuji Vám.

Podle zahraničních agentur jsme ateisté

Dnes, tedy v den, kdy papež Benedikt X-tý (kde X je už docela vysoké číslo) promlouvá k lidem v Brně, jsem si přečetl článek na iDnes.cz, že podle zahraničních agentur jsme většinou ateisté. Dovolil bych si s tím docela živě nesouhlasit. Nechci obhajovat Čechy, že nejsou věřící, nicméně bych řád řekl, že nemít v lásce katolickou církev spolu s jejím vrchním Bossem (papežem) nutně neznamená, že je člověk ateista.
Pokud se na věc podívám z druhé strany, pak i ateista je člověk hluboce věřící v to, že není žádný Bůh, který by nad ním držel ochrannou ruku a zároveň si myslím, že stejně tak, jako katolíkům připadá "normální" věřit v Boha, tak bych doporučil, aby rozšířili své mírumilovné srdce a přijali fakt, že existují jedinci, kteří věří v něco jiného, byť to přímo popírá jejich (katolickou) vlastní víru.

Všem věřícím katolíkům, kteří nevnucují své názory ostatním za toto děkuji.. Každý má své právo věřit, čemu chce.

11. září, osm let poté

Uplynulo již osm let od události, která "navždy změnila celý svět", jak říkají média. Co se tehdy stalo ví dnes asi každý, proč se to stalo neví s jistotu skoro nikdo. Existuje řada teorií, které jsou více či méně fantastické. Od těch oficiálních, kdy celý útok na Spojené Státy Americké zosnovala terroristická organizace Al-Kaida až po ty, kde se tvrdí, že si vše vláda (nebo vládě blízké organizace) USA připravila a provedla sama.
V roce 1995 jsem na střeše dvojčat stál hned 3x a v roce 2001 jsem již sledoval na internetu, jak se tyto budovy pomalu noří do dýmu ohně. Potom jsem ve zprávách viděl živě, jak druhá z věží padá volným pádem k zemi a nechává za sebou hustý dým. Bylo mi těch domů líto, samozřejmě i lidí, kteří v těch domech tou dobou byli. Až později jsem se dozvěděl o útocích na Pentagon a o spadlém letadle uprostřed lesů a luk, kde "proběhl boj s terroristy přímo na palubě". A ještě mohem později o další sapdlé budově na pozemku blízko Dvojčat: WTC 8.
K oficiální verzi útoků mám řadu výhrad. Už jen fakt, že nejstřeženější objekt na světě - Pentagon - byl napaden obrovským letadlem s pasažéry, kdy trajektorie takového letadla se dá předpovědět celkem dlouho dopředu, jelikož takový kolos prostě nedokáže změnit směr příliš rychle. Navíc pilot je v kontaktu s věžemi řízení leteckého provozu, kde mají přehled o jeho dráze a cíli a odchylku by dokázali zaznamenat velice rychle. Totéž platí o obou letech, které narazily postupně do domů světového obchodního centra. Čtvrté letadlo spadlo "samo" někde mimo město, ale jeho trajektorie byla také známá - tuším, že to byl Bílý Dům. Moje otázka tehdy zněla: "Copak je americká armáda tak neskutečně neschopná, že nad jejím územím létají letadla mimo dráhy svých plánovaných letových drah a armáda si toho ani nevšimne? Ani potom, co tyto letadla začnou postupně narážet do budov?" Odpověď jistě nezní: "Ano, US Army je neschopná banda balíků" :-)
Na druhou stranu neoficiální a "konspirační" teorie tvrdí něco, co zní mnohem logičtěji: Globální efekt útoků pro USA byl (teď už je to zřejmé) možnost vyhlášení války proti terrorismu, která nemá kdy skončit, protože terror byl, je a bude. Také je tu možnost daleko větší kontroly lidí - jak obyvatel Spojených Států, tak lidí, kteří do USA cestují - biometrické pasy, kamerové systémy, totální ztráta soukromí posvěcená "bojem proti terroru". Jako by snad terrorista vstupující do USA nepomyslel na to, aby tam vstoupil nepozorovaně :-)
Další zvláštností je i to, že letadlo, které narazilo do Pentagonu se zřejmě rozpustilo a celé zmizelo v ohni i s pasažéry, kteří v něm byli a na rozdíl od Dvojčat se Pentagonu nestalo nic.. Jen malá dírka v místě, které se beztak rekonstruovalo. Letadla, která narazila do budov Světového obchodního centra - které byly mimochodem stavěné tak, aby náraz letadla přestály bez větší úhony - dokázaly jen svým palivem iniciovat požár tak silný, že následoval pád budov, který tak nádherně připomínal řízenou demolici. Přitom i na obrázku je patrné, že všechno palivo vyhořelo už při nárazu v obrovském kotouči ohně mimo budovu - velmi efektní. Že se dokonce objevují i názory, že budovy jsou stavěné tak, aby spadly, pokud se jejich struktura nějak naruší (což je velmi komické tvrzení). Myslím, že budova má především zůstat stát a to za všem myslitelných okolností.
A pak jsou tu ještě další zajímavé věci - jako fakt, že dvojčata byla postavena s použitím azbestu, který je zdravotně závadný a jeho prach způsobuje rakovinu a že budovy byly nevyhovující a byl na ně několikrát vydána žádost o demolici, která neprošla a jediný možný způsob byla demontáž, která by se pochopitelně prodražila. Vlastník dvojčat si také několik měsíců před útokem nechal domy pojistit proti terroristickému útoku - zvlašť proti nárazu letadlem a po jejich pádu uplatnil pojistku hned 2x, protože došlo ke dvěma útokům současně!!!
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale prostě se mi tato konspirační teorie líbí víc - je totiž logická. Každý ze zainteresovaných z ní má výhody: Vláda USA (potažmo armáda) - tím, že si bude hrát na slepou, tak získá možnost začít válku proti komukoliv, kdo se znelíbí a kdo bude označen za "osu Zla", Lidé budou monitorování a budou žít ve strachu z dalších možných terroristických útoků - vystrašený dav se manipuluje mnohem lépe. Majitel Dvojčat získá dvě mouchy jednou (pardon) dvěma ranami: nepohodlné domy na lukrativním pozemku, které by musel za těžké peníze demontovat naráz zmizí řízenou demolicí, která se svede na letecký útok terroristů a zároveň získá obrovské peníze z pojistky. Obyčejní lidé, občané USA: dostanou strach, pak pár filmů a desítku hrdinů. Nakonec je to semkne a společně odejdou k lepším zítřkům monitorováni a kontrolovány jako krávy v ohradě - možná i stejně spokojení... Tratily na tom pouze rodiny lidí, kteří v těch zbouraných domech měly své příbuzné a pak pochopitelně ti lidé, kteří tam zemřeli. Ale když se kácí les, tak létají třísky, bohužel.
A poslední perlička - registrace letadel, které "narazily" do budov jsou stále platné a letadla stále létají (alespoň je mohli přestříkat, že?)

Baby klub BC Kenny

Dobrá myšlenka, kterou však zabijí touha po penězích. Nakonec vyhraje konkurence, která nabízí podobné služby za nižší ceny a hlavně s přehledným ceníkem služeb.
Majitelka dětského klubu Kenny je žena, jejíchž názorů si se ženou velice vážíme, její knihu jsme si zakoupili a absolvovali i její kurz manipulace s novorozencem, který se jmenuje (stejně jako zmíněná kniha) Něžná náruč rodičů. Je to ucelený systém postupů, jak zvedat, nosit a jinak manipulovat s čerstvě narozeným dítětem i odrostlejším batoletem, který nás oslovil a naší dceru jsme podle těchto rad "odnosili" až do současného věku 19ti měsíců. Zmíněná paní také založila klub Kenny, který již mnoho let umožňuje maminkám plavat se svými ratolestmi ve vodě - většinou slané a nechlorované - a zvykat tak své dítka na vodu jako na další prostředí, kterého se není třeba bát, ale ke kterému je dobré přistupovat s respektem. Moje žena si ani tuto možnost nenechala ujít a s dcerou skoro rok navštěvovala tento klub, který má pobočku nedaleko našeho bydliště. Za toto vše říkám paní Kiedroňové, majitelce klubu Kenny a průkopnici dětského plavání u nás (v ČR) díky! Kudy chodím, tam doporučuji její kurz o manipulaci s dítětem, ale bohužel, kudy chodím, tam varuji před neprůhledným systémem plateb lekcí na plavání kojenců. Bohužel, touha po zisku zcela poničila naší důvěru v tento klub.
Ceny jsou vysoké, ale to se dá i pochopit - protože služby a kvalita vody i samotných zařízení je na vysoké úrovni. Co se pochopit nedá je systém slev, náhrady za lekce, kdy dítko nemohlo dorazit, nebo i divná politika rozdělení ceny, když si maminka dítěte nepřeje absolvovat celý kurz.
Každá hodina kurzu se skládá ze cvičení v tělocvičně a následně cvičení (plavání) ve vodě. Celý kurz trvá, tuším, dva měsíce a je složen ze 16ti lekcí (2x týdně po dobu osmi týdnů)
Zdravý selský rozum napovídá, že cena by se tedy dala stanovit na základě toho, že maminka dítěte ví, kolik lekcí bude moci navštívit (například plánuje dovolenou nebo ví o dohodnutých schůzkách s lékařem atd.) takže si koupí jen tolik lekcí v kurzu, kolik ví, že bude schopná navštívit. Takhle to však nefunguje. Slevu sice rodič dostane, ale zdaleka se nerovná ceně lekcí, které nemůže navštívit.
Další zvláštností je nahrazování lekcí, které dítko zamešká nechtěně - například zvýšená teplota, náhlá přepadová návštěva a jiné nečekané události, které znemožní příchod. I když nepřítomnost rodič ohlásí dopředu, není to tak, že bude moct nahradit lekce jindy (o případném přenesení náhrady do dalšího kurzu vůbec neuvažujme, to není možné). Nahrazování lekcí možné je, ale tak, že za dvě zmeškané lekce můžete nahradit jen jednu, tedy 50%.
Poslední věc je možnost zvolit si jen část lekce - například pouze plavání a nebo pouze cvičení. Předpokládejme, že jedna lekce stojí například 200 Kč, potom, pokud si zvolíte pouze plavání , pak by předpoklad byl, že zaplatíte pouze 100 Kč. Omyl, platí se mnohem víc, přibližně asi 180 Kč. Fajn, dá se tedy předpokládat, že plavání je dražší než cvičení, protože voda se musí čistit a ohřívat... Pak tedy předpoklad, že pouze cvičení bude stát 20 Kč se zdá být logický. :-). Opět omyl! Pouze cvičení stojí také 180 Kč.
Důvod, proč jsem tento článek napsal není postěžovat si, ale spíše poukázat na to, že nedostatek konkurence má za následek "zvlčení" provozovatelů a násazení příliš vysokých cen nebo naopak nestanovení dostatečných kompenzací. Rodič má několik možností. Jedna z nich je přizpůsobit se a dál platit a "trpět" tak výstřelky provozovatele, nebo může říct: "A dost!" a přestat takový klub navštěvovat, nebo (díky stále se rozrůstající konkurenci) odejít jinam, kde si sice bude muset znovu zvykat jak rodič, tak hlavně dítě, ale kde mu nabídnou průhledný systém cen, takže ví, kolik co stojí a jak na tom bude. Doufám, že konkurence donuté i baby klub Kenny, aby zrevidoval své ceníky a udělal si pořádek. Vždyť zisk se dá střádat i pomaleji, nemusí se okatě ždímat zákazníci. Po malých dávkách to jde také a navíc, lepší podmínky spíš přilákají více zájemců, kteří budou ochotní zaplatit a pak se příjmy budou zvyšovat v malých dávkách, ale rychleji.
Moje žena zvolila možnost odejít ke konkurenci, která je sice dál, ale za to ví, že průhledné účty dělají dobré přátele.

Víra a náboženství

Tohle téma mi dlouho leží v hlavě. Jaký je vlastně rozdíl mezi vírou a náboženstvím? Pro mnohé v tom nemusí být rozdíl a pro další v těchto dvou pojmech je rozdíl zřejmý. Já se řadím do té druhé skupiny.
Jelikož jsem vyrůstal ještě v komunismu, bylo náboženství v podstatě zákonem zakázané. Řada církevních představitelů nejrozšířenějšího náboženství (tedy katolické církve) byla perzekuována a mnoho jich bylo zavřených jako političtí vězni. Svým způsobem pro vládnoucí dělnickou stranu KSČ politickou hrozbu církev představovala. Vlastně i komunismus je svým způsobem náboženství, kde se věří v něco, čeho není možné dosáhnout - socialismu - tedy stavu, kdy nikdo nevlastní nic a všichni vlastní všechno. Skvělá myšlenka, která by perfektně fungovala mezi tvory, kteří by neznali výrazy jako hněv, závist, zášť, sobectví a tak podobně. Na rozdíl od katolické církve - dokonalého představitele náboženství - se komunisti nijak nesnažili z lidí tyto špatné vlastnosti vypudit a to je také důvod, proč nikdy nemohli (a nebudou moci) dosáhnout onoho vysněného cíle - socialismu.
Co si já představím pod pojmem náboženství? V první řadě církev - tedy jakousi organizaci, která má "posvěcení" na myšlenky, které šíří od nějaké bytosti (Bůh), která je neomylná, neosobní, nepopíratelná a zároveň nedokazatelná i nevyvratitelná. Pro komunikaci této organizace s obecným lidem slouží kostely - od malých vesnických kostelů až po větší a obrovské kostely (katedrály). Lid je zde chápán vždy jako dav, ovce, které musí slepě poslouchat a plnit "vůli Boží", tedy ony posvěcené myšlenky sepsané v nějaké knize, která se bere jako zákon. Pak je zde něco nedosažitelného a dobrého - v našem příkladu je to nebe a protiklad - peklo, které čeká na ty, kteří sejdou ze správné cesty. Správná cesta je velmi složitá, plná pokušení cestu opustit, správná cesta je slepé následování "vůle Boží" a zákona "písma svatého". Cílem této cesty je právě nebe. (Věřím, že v tomto okamžiku se mnou musí nesouhlasit většina "věřících" - tím myslím lidí, kteří po této cestě jdou, nepleťme si věřícího s tím, kdo má víru, protože sice může existovat věřící, který mý víru, ale také věřící, který víru nemá a jen následuje dav. Já jim jejich nesouhlas neodepírám. Je to jejich názor stejně, jako já mám ten svůj.) Pak je zde spousta vedlejších cestiček, kterými se dá na cestu navrátit i když člověk z té cesty sešel, protože "Bůh je milosrdný" - rozumějme "protože církev potřebuje udržet své věřící i když jsou jen lidé". Totiž základní devizou jsou pro církve jejich následovatelé, "věřící".
Z pohledu církve je věc ještě zajímavější. Představme si organizaci (v našem případě se stále držím katolické církve), která zde existuje více než 1000 let. Nechci se hrabat v dějepisectví, pokud máte nějaké bližší a přesnější údaje, pak je prosím zanechte v komentářích, budu rád. Nicméně tato organizace má za cíl stejné věci, jako kterákoliv jiná organizace na celém současném světě. Získat moc a vliv (a peníze, pochopitelně). V minulosti se jí toto všechno zdařilo, důkazem toho jsou katedrály obkládané zlatem a drahým kamením ve všech koutech světa (řekneme civilizovaného světa, protože už i pro nás "slovo Boží" je představitelem civilizovanosti) Církev totiž naštěstí kromě hromadění moci a majetku také hromadila vědomosti - protože už tehdy církevní hodnostáři věděli, že informace jsou možná nejcenější, protože díky nim se mohli rychleji posunout dál. Nemyslím, že základním cílem organizace bylo vzdělávat prostý lid. To byla spíš vedlejší činnost lidí, kteří se k církvi dostali a kteří měli ve svém srdci skutečnou víru. Odosobněná církev byla pouze hamižná, mocichtivá společnost, která pro uskutečnění svých plánů neváhala použít i mnohdy velice drastické metody - utlačování "něvěřících" (tedy těch, kteří ještě neznají "slovo Boží") pomocí svatých křížových válek, získávání informací z jedinců pomocí důmyslných způsobů mučení, ze kterých nám běhá mráz po zádech, upevňování strachu (a tedy také sjednocování davů pomocí hrozeb) veřejnými popravami těch, kteří buď sešli z cesty příliš daleko a nebo (což bylo mnohem častější) těch, které bychom mohli označit za tehdejší politicky nevyhovující - "čarodějnice," představitele jiných církví a další nepohodlné. Stejně, jako komunisté v ČR vymýšleli své procesy s politickými vězni, kteří se po důkladném mučení doznávali k čemukoliv, tak i církev měla stejné praktiky soudů a výstražných poprav těch, kteří měli třeba podobné názory, jako mám teď já... (kdo ví, kolikrát jsem byl v minulosti popraven - upálen na hranici jako bezbožník... :-)
Snad bych mohl ještě zmínit ono "slovo Boží", neboli Bibli. Jak taková kniha vznikla se lidé dnes mohou už jen dohadovat. Můj dohad je, že tuto knihu napsali lidé - vysocí představitelé organizace. Využili přitom bajek, pověstí a pohádek, které tou dobou kolovaly mezi lidem a upravili tyto příběhy tak, aby sloužily jako morální kodex. Starý zákon představuje krutého Boha, který nezná slitování. Za jedinou chybičku člověka zabije, promění v solný sloup atk podobně. Vyvolává pocit, že už při slově Bůh by se prostý lid středověku měl děsit a bát se sejít z cesty, protože následky mohou být katastrofické. Psychický teror, kterým na lid působil Starý zákon je trochu odlehčen Novým zákonem, kdy se ve hře objevuje Ježíš - chlapík, který je shodou okolností jak člověkem a synem Božím, tak Bohem samotným i Duchem Svatým. Tato trojjedinost, mimochodem, zamíchala hlavu spoutě badatelům a v samotné církvi také působila později dost kontraproduktivně, ale přepsat "slovo Boží" už z jistých důvodů nebylo možné, že? :-) Zkrátka Bible je kniha použitá k tomu, aby masy lidí pochopily morální kodex, aby se lidé bály toho, že pokud sejdou z cesty, pak přijde krutý trest, ale také, že pokud půjdou z cesty a uvěří v Ježíše Krista - spasitele, tak se jejich kroky opět zázrakem navrátí na cestu a jejich hříchy se smažou. (Ovšem, nebude to zadarmo.. no z něčeho církev žít musela, díky Bohu za hříšné!)
Dost tedy o náboženství, i když bych o něm dokázal psát déle, ale jsou věci, které si mohu nechat na později. Na zcela druhé straně proti náboženství stojí víra.
Víra je osobní a intimní záležitostí Vašeho vlastního bytí. Postupně se formuje a mění s tím, jak prožíváte jednotlivé zásadní okamžiky Vašeho života a na Vaší vlastní víru mají vliv specifické okolnosti kolem Vás. To, v co věříte je Vám svaté a jinému může připadat směšné nebo hloupé.
Tento můj článek je mým názaorem a stejně tak, jako mně může připadat směšné, že existují lidé, kteří neprohlédli motivy, které stojí za existencí církví, tak chápu, že lidem, kteří skutečně věří v myšlenky těcto církví, může připadat tento článek směšný nebo jim bude připadat pobuřujícím a budou na mě volat celé peklo, protože tak už to občas chodí. Na víře je výborné to, že je jen Vaše... Napsal toho tolik proto, abych sám sobě objasnil, jaký rozdíl mezi těmito dvěma pojmy cítím.. A pokud jste se dočetli až sem, tak jsem Vás neznudil až tak moc :-) Pokud se mnou souhlasíte, budiž. Pokud nesouhlasíte, rovněž budiž. Od toho je naše víra osobní. A já Vám všem přeji ať jste se svou vírou spokojení a ať Vás naplňuje.

Popularita a diskuze pod články

Před pár dny se mi do ruky dostal výtisk časopisu Instinkt, kde byl velmi zajímavý rozhovor Jana Budaře s Richardem Krajčem. Mimo jiné spolu probírali stinné stránky popularity. Zajímavé názory Jana Budaře se shodují s mými - tedy alespoň vysněnými - názory. Kéž bych dokázal v některých okamžicích zůstat tak nad věcí, jako právě pan Budař.
Základem těchto názorů jsou čtyři dohody, tedy konkrétně ta, která se týká dohody "Neber si nic osobně". Myšlenka je jednoduchá - Nedělej si nic z názorů ostatních, protože každý o Tobě přemýšlí a soudí Tě jen na základě svého obrazu o Tvé osobnosti. Nikdo (ani ten, kdo s Tebou žije dlouho) nezná Tvou osobnost nebo Tvé názory lépe, než je znáš Ty sám.
Rozhovor se pak stočil na téma diskuzí pod články na různých zpravodajských serverech. Skutečnost, že každá diskuze vyjadřuje ostrou až nevybíravou kritiku článku, tématu nebo novináře, který článek napsal je možno ověřit kdykoliv na libovolném zpravodajském serveru v síti. Zdá se, že zloba a zášť, kterými jsou prodchnuty téměř všechny diskuze značí něco o tom, jak zkažený je český národ obecně, ale je pravda, že člověk se musí zamyslet, kdo takové příspěvky do diskuzí píše.
Jan Budař docela trefně poukazuje na to, že lidé, kteří píšou příspěvky do diskuzí žijou svůj život tak, jak se o něm vyjadřují. Je logické, že těch několik lidí, kteří jsou téměř trvalými přispěvovateli do diskuzí, nemůže vyjadřovat názor celého národu. Je to spíš ukázka toho, jak zhroucené jsou existence těch jedinců, kteří tam píšou. Jejich život je prohra a snaží se nakazit svojí náladou ostatní.
Co si z toho odnést na závěr? Snad jen to, že člověk by měl svůj život žít sám za sebe. Nedívat se příliš na názory ostatních, protože tyto názory mnohdy vyjadřují jen momentální rozpoložení těch, kdo je vynášejí a zároveň nesoudit druhé, protože to je přesně stejný typ vyjádření názoru, který je založen na našem obraze o té dané osobě a na našem rozpoložení, ve kterém se nacházíme, když takový soud vynášíme. Žijme tak, abychom se sami za sebe nemuseli sami před sebou stydět!

Rozdíl mezi sekáním trávy a spánkem

Po dlouhé odmlce jsem se opět dostal k tomu, abych popsal trochu virtuálního papíru tady na serveru bloggeru. Dnes bych chtěl vysvětlit, že není žádný rozdíl mezi sekáním trávy a spánkem. Důležité je si uvědomit, že pokud se těmto věcem nevěnujete pravidelně, obě Vám pak přerostou přes hlavu.
Mně se tato souvislost spojila dnes ráno, kdy jsem se místo v 6:30 probudil až o hodinu později a stále jsem byl ospalý. To proto, že jsem před pár dny musel v práci zůstat přes noc, jelikož jsme něco nasazovali do produkčních databází a přes noc je nejnižší provoz. Do postele jsem se dostal až kolem čtvrté ráno a moc jsem toho nenaspal. Díky menším zdravotním problémům jsem pak i další noci nemohl spát tak, jak bych si představoval a tak jsem dnes ráno zaspal. Jednoduše = pořád se to přede mnou valilo a ten spánkový dluh si dnes vybral úrok. Věřím, že to byla jen povinná splátka a že o víkendu budu na spaní muset pracovat přes čas.
Právem se asi ptáte, jakou to má souvislost se sekáním trávy? Je to celkem jednoduché - představte si následující situaci. Tráva, která postupem času prohrává bitvu s mnohem bujnějším a šťavnatějším jetelem roste na ploše o rozloze přibližně 800 m2. Když odjedete na 14 dnů na dovolenou, stane se ze zahrádky prales bílých a růžových kvítků jetele, které dorostou výšky až 15 cm. Když se pak z dovolené vrátíte, je celkem pravidlem, aby Vám to příroda dala "sežrat", že prší a prší alespoň týden. Takže na sekání opět zapomeňte. Když se pak k sekání dostanete, je tráva vlhká, jetel přímo nacucaný vodou a sekání je horror. Ani na nejvyšší stupeň sekačky neposekáte najednou víc, než jen směšnou částečku té celkové plochy. Sběrný koš je ihned plný a nasekaná směs se lepí na ruce a na sekačku. A než stačíte dosekat, tak už zase prší a po skončení dešťů je tráva opět na původní velikosti. Trvalo mi skoro měsíc, než jsem po návratu z dovolené posekal tak, že se na výsledek dá podívat a říct: je posekáno.
Doufám, že spánkový deficit doženu rychleji, nicméně alespoň já vidím v těchto dvou věcech nápadnou souvislost.

Soudný den

V nedávné době jsem se omylem podíval na film, o kterém jsem si původně myslel, že bude dokumentární, ale nakonec se z toho vyklubalo neobyčejné hollywoodské Zetko (pokud bych známkoval kvalitu filmu od A až po Z, kdy někde kolem písmene D se pohybují filmy s Chuckem Norrisem). Ano, je to moje chyba, že jsem se na ten film díval až do konce, ale

1. byl jsem sám doma a nudil jsem se
2. jedl jsem a proto jsem nechtěl zbytečně sahat na klávesnici
3. když už se na něco rozdívám, tak to většinou i dokoukám, zvlášť tehdy, pokud mě film něčím překvapí

Tento film mě tedy skutečně překvapil.. Dá se říct, že mě šokovala jeho neskutečná nekvalita. A to už jak v hereckém podání, slaboduchosti scénáře, přecpanosti křesťanských motivů typu: "Pokud věříš v Boha, on Ti ukáže cestu!", "Musíš věřit a odevzdat se mu!" atd atd.. (Slovo modlit padlo ve filmu vícekrát, než slovo "fuck" v běžném hollywoodkém trháku, což už je u amerického dobrodružně-akčního filmu na pováženou. Vlastně film byl natolik slušný, že i když v něm končil svět :-), tak lidé byli slušní a místo nadávek se modlili a ateisté prostě jen s tichostí umírali...) Střih filmu byl také děsný - v jeden okamžik byly na nebi černá mračna a uragany a v dalším střihu modré nebe, které bylo jen použitím nějakého fitru zbarveno do šeda... A kamera? No myslím, že leckterý amatér by to natočil lépe.
Je čas prozradit jméno toho dokonalého filmu - 2012: Doomsday
Myšlenka konce světa v tento datum je však docela zajímavá a dalo by se na toto téma natočit hodně zajímavého materiálu. Ale tohle? Myslel jsem si, že hrozné filmy jsem už viděl, ale to jsem se mýlil. Ale co.. jsem ještě relativně mladý, mohu jen doufat, že i tento zážitek předčí nějaký další, dosud nenatočený film...

Poezie z ulice

Dnes ráno jsem zaslechl útržek rozhovoru několika dělníků. Jeden z nich řekl dvěma ostatním. "Kopněte mě, vole, kdyby mě to, vole, táhlo doleva, vole!" Neměl jsem čas přemýšlet, jestli mluví o politické situaci v naší zemi nebo o řízení motorového vozidla nebo prostě jen o nějaké věci, která se od něho nachází nalevo. Ale přišlo mi krásné, jak do relativně krátké a jednoduché věty přidal několikrát jedno slovíčko a tím z věty udělal téměř báseň. Znělo to tak procítěně, když to říkal - přesvědčivý výstup. Až je mi líto, že jsem neměl čas poslechnout si další kusy, protože tento dokonalý rým (podle definice Jaroslava Cimmrmanna) mohl poskytnout příležitost pro další sloky.

Poezie pro cestující, autor neznamý:

Ranní zamyšlení

Kopněte do mě, vole,
kdyby mě to, vole,
táhlo doleva, vole!

Sliby chyby

Zase jsem se probudil z jednoho krásného snu, když jsem si k ruce vzal kalkulačku a začal počítat, co mě bude stát koupě nového vozu. Člověk vidí napsáno: Leasing s nulovým navýšením a řekne si, "fajn, to je to, co chci, kopím si auto a zaplatím tolik, co to auto skutečně stojí, jen musím složit o něco vyšší jistinu na začátku."
Ale pozor! Za auto, které stojí 250 000 Kč nakonec nezaplatíte 250 000 (což by logicky ze slovního spojení "s nulovým navýšením" vyplývalo, že?), ale rovných 330 000 Kč, což se mi zdá jako téměř nulové, pokud si odmyslím těch 80 000 Kč, o které přeplatím cenu vozu. poradil jsem se se starým známým panem Googlem a ten mi prozradil, že leasing s nulovým navýšením je ve skutečnosti ten, za který člověk zaplatí nejvíc. A proč? No, protože v ceně leasingu je automaticky zahrnuta i havarijní pojistka a pojištění proti krádeži a tyto pojistky jsou obvykle ty z těch nejdražších, které se na trhu dají sehnat :-)
Takže děkuji kalkulačce za probuzení a teď alespoň vím, že na úvěr od banky nebo od leasingové společnosti si nemá smysl nikdy (opakuji) nikdy nic půjčovat.... Lichváři všech zemí spojte se!

Obyčejná slušnost

Dnes ráno mě potěšila obyčejná slušnost, která se mezi lidmi ještě stále dá najít. V naší zapadlé vísce je autobusová stanice, ze které každou půlhodinu odjíždí autobus. Tato zastávka je konečná, protože Dál už Praha nevede :-) Autobus má výstupní, manipulační i nástupní zastávku v jednom místě, takže autobus přijede, vysype lidi a zústane stát na místě dokud opět neotevře a nenabere lidi na cestu zpět do města.
Někdy ráno tímto autobusem jezdím i já a už jsem se tu setkal s různými řidiči. V mrazu okolo -7 stupnu řidič sedí v teple autobusu a je na nich, zda toto privilegium dají i lidem, kteří jsou nuceni čekat venku, než se otevřou dveře. Většinou se tak nestane. Právě dnes jsem se však přece jen potkal se slušným řidičem, který, ačkoliv nemusel, otevřel mi dveře autobusu a dokonce mě pozval dál, ať venku nemrznu. Potěšilo mě, že slušnost mezi námi ještě nevymřela i když má na kahánku.
Jak v jedné knize napsal Stephen King: "Znám pár dobrých jedninců, ale obecně se mi společnost jako celek hnusí!" Rozumím jeho slovům, když se kolem sebe rozhlížím. Ze všeho na Vás dýchá sobectví, egoismus a snaha urvat si pro sebe ten největší kus. Zvlášť tehdy jsou vidět jednotlivci, kteří se podle zaběhnutého vzoru nechovají.
Děkuji tímto řidiči a přeju mu, aby ve své slušnosti setrval i přes obecný nesouhlas společnosti, která na slušnost jaksi pozapomíná a obaluje se zákony, které mají slušnost nahradit.

Jen takový postřeh

Dnes jsem jel metrem a viděl, jak lidé čtou deník Metro. Na úvodní stránce byl velkými písmeny nadpis článku.
Rok 2009: Zdražení i e-sázení

Tak tomu já říkám katastrofa. Jak teď budu žít? nevím.... Sice jsem nikdy nesázel a už vůbec ne na internetu, ale teď, když to zdraží, tak nevím, jestli s tím budu moct někdy začít.
A venku zatím tak krásně sněží...

Utišení bolesti (nejen na chybějící prsty po petardách)

V jednom blogu dříve jsem psal, že utišit bolest není až tak složitá záležitost a také jsem slíbil, že se s Vámi o toto "tajemství" podělím. Není z mojí hlavy, ale nevím už původ, protože tento postup znám strašně dlouho. A jelikož je správné se s ostatními dělit o své zkušenosti, tak jsem se rozhodl, že zde ten postup zmíním. Ať je každému k užitku.

Bolest je myšlenka, stejně jako informace o tom, že něco slyším, vidím, čichám atd. A jako každá myšlenka se dá i bolest přebít jinou, silnější myšlenkou. Tělo si dokáže vsugerovat, že bolest pominula. Tělu také někdy trvá relativně dlouho, než veme na vědomí, že bolest začala.

Pohodlně si sedněte na klidné místo, stranou od ruchu běžného dne, pokud je to možné. Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Pravou ruku silou stiskněte do pěsti a držte ji asi 25 cm před středem hrudníku ve výši srdce (před srdeční čakrou). Levou dlaň přiložte na tělo co nejblíž místu, kde cítíte bolest (pokud to bude místo na levé ruce, potom ruce vyměnte a přiložte pravou dlaň). Soustřeďte své myšlenky na to, jak bolest z místa ve Vašem těle odchází přes Vaší dlaň do sevřené pěsti. Dobré je představit si to jako potrubí, kterým ta bolest může odtékat a pěst jako velkou nádobu, ve které se ta bolest shromažduje. Po nějaké době (2 až 5 minut) odtáhněte dlaň z místa, které bolí a pěst prudce otřepejte směrem pryč od těla s myšlenkou, že všechna bolest Vaše tělo opouští.
Pokud jste se soustředili, skutečně pocítíte velkou úlevu od bolesti, někdy i absolutné absenci bolesti. Nicméně, pokud toto aplikujete například na bolavý zub, neznamená to, že pak nemusíte jít k zubaři. Bolest sice zmizí, ale problém (příčina té bolesti) stále trvá.