Před pár dny jsem uvažoval o absurditách, které se v naší malé zemi vážou k Vánocům. Tyto svátky se opět pomalu blíží a obchody se začínají plnit předvánoční výzdobou.
Poprvé jsem si toho všiml při návštěvě obchodního domu Kika, kde na mě ze všech stran přes plakáty útočil tlustý starší pán s bílými vousy a červeným oblečkem. Přemýšlel jsem, kam se vytratila naše vlastní tradice - náš Ježíšek. Nejsem sice věřící člověk, ale duch Vánoc je pro mě spjatý s křesťanskou tradicí, kdy dárky roznáší malý a neviditelný Ježíšek. Nikdo ho sice neviděl, ale každý mu jako dítě psával dopisy a prosil ho v nich o dárky. Tento poslíček s dárky však díky neuvěřitelnému masírování marketingu nadnárodních společností zmizel z našich obchodů. A pomalu začíná mizet i z myslí našich dětí , které jsou díky televizi a filmům masírované ještě více, a zmizel i z myslí jejich rodičů, kteří už často na děti nemají tolik času.
Kolikrát jste již viděli dům, ozdobený světelnými trubicemi kolem všech hran tak, že vypadal jako reklamní 40ti stopý nákladní vůz firmy CocaCola. Kolikrát jste již viděli z okna visící a kýčovitě blikající žebřík a na něm oběšeného hadrovo-plastového Santa Klause? Člověk si řekne, že je to nechutné a komerční. Ale přesně to Santa představuje a proto ve všech velkých obchodem se Santa tlačí o Vánocích do hlav dětí, které již pomalu zapomínají, že Vánoce byly a měly by být především svátky klidu, kdy se lidé sejdou, vymění si pozornosti, které zahřejí u srdce a poslechnou si koledy.
Tento pán v agresivně červeném obleku až příliš okatě připomíná jiného pána, kterého k nám před lety tlačili soudruzi a o kterém se říkalo, že má "krásnyj nos" a kterého (snad právě proto, že byl alkoholik :-) ) lidé jaksi nepřijímali. Ptám se tedy proč stejný pán, který teď už nemá červený nos, ale pro změnu se opilecky smějě (Ho Ho Ho) se tolik prosadil i mezi lidmi? Je to snad naše národní vlastnost, že létáme ode zdi ke zdi a nenáviděného Dědu Mráze jsme dobrovolně vyměnili za jeho Americkou karikaturu? Copak my sami nemáme dost rozumu, abychom se drželi našich národních tradic?
Ale na druhou stranu chci říct, že to není až tak beznadějné. Existují dokonce i obchodní centra, kde se zdá, že Santa vůbec neexistuje. Alespoň během loňských Vánočních nákupních orgií dokázali zaměstnanci Centra Chodov připravit výzdobu bez sobů a bez tlustých červených bělovlasých dědečků. Za to říkám "Díky".
A ještě úplně nakonec: dnes jsem byl nechtěným svědkem rozhovoru tatínka se synem na procházce kolem stanice metra Opatov, kdy klouček řekl něco jako:
"Tatííí a dostanu k Vánocům to nové kolo?"
A tatínek odpověděl: "Když budeš hodný, možná Ti nové kolo přinese Ježíšek"
Tak možná, že Ježíšek má u nás pořád ještě nějakou šanci. Držím mu palce.
Poprvé jsem si toho všiml při návštěvě obchodního domu Kika, kde na mě ze všech stran přes plakáty útočil tlustý starší pán s bílými vousy a červeným oblečkem. Přemýšlel jsem, kam se vytratila naše vlastní tradice - náš Ježíšek. Nejsem sice věřící člověk, ale duch Vánoc je pro mě spjatý s křesťanskou tradicí, kdy dárky roznáší malý a neviditelný Ježíšek. Nikdo ho sice neviděl, ale každý mu jako dítě psával dopisy a prosil ho v nich o dárky. Tento poslíček s dárky však díky neuvěřitelnému masírování marketingu nadnárodních společností zmizel z našich obchodů. A pomalu začíná mizet i z myslí našich dětí , které jsou díky televizi a filmům masírované ještě více, a zmizel i z myslí jejich rodičů, kteří už často na děti nemají tolik času.
Kolikrát jste již viděli dům, ozdobený světelnými trubicemi kolem všech hran tak, že vypadal jako reklamní 40ti stopý nákladní vůz firmy CocaCola. Kolikrát jste již viděli z okna visící a kýčovitě blikající žebřík a na něm oběšeného hadrovo-plastového Santa Klause? Člověk si řekne, že je to nechutné a komerční. Ale přesně to Santa představuje a proto ve všech velkých obchodem se Santa tlačí o Vánocích do hlav dětí, které již pomalu zapomínají, že Vánoce byly a měly by být především svátky klidu, kdy se lidé sejdou, vymění si pozornosti, které zahřejí u srdce a poslechnou si koledy.
Tento pán v agresivně červeném obleku až příliš okatě připomíná jiného pána, kterého k nám před lety tlačili soudruzi a o kterém se říkalo, že má "krásnyj nos" a kterého (snad právě proto, že byl alkoholik :-) ) lidé jaksi nepřijímali. Ptám se tedy proč stejný pán, který teď už nemá červený nos, ale pro změnu se opilecky smějě (Ho Ho Ho) se tolik prosadil i mezi lidmi? Je to snad naše národní vlastnost, že létáme ode zdi ke zdi a nenáviděného Dědu Mráze jsme dobrovolně vyměnili za jeho Americkou karikaturu? Copak my sami nemáme dost rozumu, abychom se drželi našich národních tradic?
Ale na druhou stranu chci říct, že to není až tak beznadějné. Existují dokonce i obchodní centra, kde se zdá, že Santa vůbec neexistuje. Alespoň během loňských Vánočních nákupních orgií dokázali zaměstnanci Centra Chodov připravit výzdobu bez sobů a bez tlustých červených bělovlasých dědečků. Za to říkám "Díky".
A ještě úplně nakonec: dnes jsem byl nechtěným svědkem rozhovoru tatínka se synem na procházce kolem stanice metra Opatov, kdy klouček řekl něco jako:
"Tatííí a dostanu k Vánocům to nové kolo?"
A tatínek odpověděl: "Když budeš hodný, možná Ti nové kolo přinese Ježíšek"
Tak možná, že Ježíšek má u nás pořád ještě nějakou šanci. Držím mu palce.
Příspěvky
No jo, Přemku, to je přirozený vývoj. Ve středověku lidi zase nadávali, že na slunovrat se přece vždycky obětovaly děcka bohům, aby už skončila zima, a jaký to byl pěkný zvyk a ne nějaké připitomělé rozdávání dárečků, co se snaží protlačit ta křesťanská sebranka.
OdpovědětVymazatPočkej ještě pár životů a dědka v červeném zas nahradí něco jiného.
Zatím čus, Lukáš