Nebo nikdy neexistovaly?
Pro ty, kdo mě znají, není jistě tajemstvím, že se již delší dobu věnuji svému duchovnímu rozvoji. Zaobírám se východními buddhistickými naukami a také trochu komerčnější (z hlediska ceny za předávání znalostí) filozofií Reiki. Nicméně o peníze jde v duchovním životě vždy až na posledním místě a po smrti si s sebou dále vezmu jen ty nabyté zkušenosti, peníze však zůstanou na bankovních kontech, zašité do polštáře a (no ještě Vám budu říkat, kde všude, že?)
Náhody jsou jevy, které se dějí zdánlivě nečekaně. Nicméně příliš náhod v krátkém časovém období hraje hodně proti teorii pravděpodobnosti a rozhodně nahání posvátnou hrůzu. Zvlášť, když se jedná o náhody obestírající duchovní život nebo rozvoj.
Minulý víkend jsem se od svého táty dozvěděl, že mistr a učitel Reiki, ke kterému chodím, mu "náhodou" daroval CD s tibetskými mantrami zpívané jen tak, bez hudebních nástrojů. Samozřejmě, že ještě ten den jsem si CD musel také poslechnout.. Velmi energií naplněný zpěv. Ve čtvrtek jsem jel autobusem a "náhodou" jsem z okna na zastávce viděl vylepený plakát, že Jeho Svátost Dalajláma bude mít v neděli přednášku. řekl jsem si "Hmmm, stejně budu příliš líný jít."
V ruce jsem držel knížku Nebojácný soucit, kterou napsal Dilgo Khjence Rinpočhe. Další "náhoda", dá se říct. člověk i když jede autobusem může přemýšlet o nastoupení cesty k osvícení.
V práci jsem pak poslouchal opět CD s mantrami.... dobře se při tom dá koncentrovat na práci, neruší Vás hovory jiných a stále se opakující rytmus slov tak trochu dodává mysl i energii jako alternátor pomáhá baterce v autě přežít další zimní den.
Večer šla žena na jógu - žádná náhoda v tom nebyla. Já se staral o naší dcerku a pak ještě pracoval (ano poslouchal jsem zase totéž, když se do něčeho dám, nevím, kdy přestat)
Dnes večer jsem si řekl, že je čas zkusit ty mantry místo sluchátek také na bednách, jak to bude znít v prostoru. Řekl jsem ženě, že se chystám to pustit a co to je a odpověď mě zaskočila. "Včera na józe nám chlap dával poslechnout také nějaká cédo s mantrama.. Ale dalo se to, bo tam nebyla žádná muzika, ale jen zpěv. Nazpíval to prý Dalajláma..." Mezitím jsem to já již dal do přehrávače a pustil. "Ómmmmmm..." ozývá se z reproduktoru a žena jen konstatuje: "Jo, to je ono, to sme včera poslouchali... Prý to nahrál tady v Břevnovském klášteře při své minulé návštěvě".... Pak se ještě zmínila o tom, že tu bude mít v neděli přednášku. Uvědomil jsem si, že prostě síla náhod je příliš velká. Setkat se s Dalajlámou, byť zdálky, ale přesto v jednom sále bude určitě zajímavé a všechny "náhody" byly určeny k tomu, že se v neděli budu vyskytovat právě na této přednášce.
Náhody buď přestaly existovat a nebo nikdy neexistovaly, ale jen se zdály být "náhodné", aby na sebe zbytečně nepoutaly pozornost.
Zdravím Vás...
Pro ty, kdo mě znají, není jistě tajemstvím, že se již delší dobu věnuji svému duchovnímu rozvoji. Zaobírám se východními buddhistickými naukami a také trochu komerčnější (z hlediska ceny za předávání znalostí) filozofií Reiki. Nicméně o peníze jde v duchovním životě vždy až na posledním místě a po smrti si s sebou dále vezmu jen ty nabyté zkušenosti, peníze však zůstanou na bankovních kontech, zašité do polštáře a (no ještě Vám budu říkat, kde všude, že?)
Náhody jsou jevy, které se dějí zdánlivě nečekaně. Nicméně příliš náhod v krátkém časovém období hraje hodně proti teorii pravděpodobnosti a rozhodně nahání posvátnou hrůzu. Zvlášť, když se jedná o náhody obestírající duchovní život nebo rozvoj.
Minulý víkend jsem se od svého táty dozvěděl, že mistr a učitel Reiki, ke kterému chodím, mu "náhodou" daroval CD s tibetskými mantrami zpívané jen tak, bez hudebních nástrojů. Samozřejmě, že ještě ten den jsem si CD musel také poslechnout.. Velmi energií naplněný zpěv. Ve čtvrtek jsem jel autobusem a "náhodou" jsem z okna na zastávce viděl vylepený plakát, že Jeho Svátost Dalajláma bude mít v neděli přednášku. řekl jsem si "Hmmm, stejně budu příliš líný jít."
V ruce jsem držel knížku Nebojácný soucit, kterou napsal Dilgo Khjence Rinpočhe. Další "náhoda", dá se říct. člověk i když jede autobusem může přemýšlet o nastoupení cesty k osvícení.
V práci jsem pak poslouchal opět CD s mantrami.... dobře se při tom dá koncentrovat na práci, neruší Vás hovory jiných a stále se opakující rytmus slov tak trochu dodává mysl i energii jako alternátor pomáhá baterce v autě přežít další zimní den.
Večer šla žena na jógu - žádná náhoda v tom nebyla. Já se staral o naší dcerku a pak ještě pracoval (ano poslouchal jsem zase totéž, když se do něčeho dám, nevím, kdy přestat)
Dnes večer jsem si řekl, že je čas zkusit ty mantry místo sluchátek také na bednách, jak to bude znít v prostoru. Řekl jsem ženě, že se chystám to pustit a co to je a odpověď mě zaskočila. "Včera na józe nám chlap dával poslechnout také nějaká cédo s mantrama.. Ale dalo se to, bo tam nebyla žádná muzika, ale jen zpěv. Nazpíval to prý Dalajláma..." Mezitím jsem to já již dal do přehrávače a pustil. "Ómmmmmm..." ozývá se z reproduktoru a žena jen konstatuje: "Jo, to je ono, to sme včera poslouchali... Prý to nahrál tady v Břevnovském klášteře při své minulé návštěvě".... Pak se ještě zmínila o tom, že tu bude mít v neděli přednášku. Uvědomil jsem si, že prostě síla náhod je příliš velká. Setkat se s Dalajlámou, byť zdálky, ale přesto v jednom sále bude určitě zajímavé a všechny "náhody" byly určeny k tomu, že se v neděli budu vyskytovat právě na této přednášce.
Náhody buď přestaly existovat a nebo nikdy neexistovaly, ale jen se zdály být "náhodné", aby na sebe zbytečně nepoutaly pozornost.
Zdravím Vás...
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat