Moje žena chodí spolu s naší dcerou na plavání kojenců. Tam se schází spousta maminek na mateřské a kde se sejde spousta znuděných žen, tam se vždy dá ukořistit nějaké to moudro. Tentokrát chci mluvit o tom, jak marnivé některé ženy jsou.
Na zemi v šatně leží vedle sebe miminka a nad nimi vesele štěbetají jejich maminky. Jak znám svou ženu, snaží se co nejrychleji dostat se z jejich dosahu, jelikož (na rozdíl od ostatních) nejeví o toto štěbetání zájem a já jí zde za to říkám "Díky!" Nicméně se ke mně dostanou zvěsti o různých rozhovorech i jiných detailech.
"Už jsi byla v Arkádě?!"
"Ne, ještě jsem neměla čas"
Pro mimopražské a nebo méně zběhlé čtenáře rád napovím, že Arkády jsou nové obchodní centrum kdesi v blízkosti metra Pankrác. Každopádně nedávno se otevíralo a spousta maminek toho využilo ke sváteční procházce. Úplně si představuji hloučky žen procházejících mezi novými obchody a nakukujících do nových třpytivých výloh. Vidím v jejich očích tu neskrývanou dětskou zvědavost, když hledají cenovky na věcech, které visí v novém oděvním kšeftu.. A vidím majitele těchto obchodů, jak si za závěsem mnou ruce (jako řezník Krkovička z večerníčku o Jájovi a Pájovi) nad tím, jak se hezky budou sypat penízky za prodané zboží.
Hlavou mi zní píseň Miro Žbirky, kde zpívá: "Obchodný dom, to je vlastne novodobý chrám. My tovaru sa klaniame a on sa klania nám.."
Oslavujeme konzum a život nám plyne mezi prsty. Všechny oblečky od Armaniho jednou budou staré a bude potřeba jít a koupit nové... A život? Však na něj bude času dost až potom... po čem? Inu, potom... Jéééééé kabelky!!!!
Na zemi v šatně leží vedle sebe miminka a nad nimi vesele štěbetají jejich maminky. Jak znám svou ženu, snaží se co nejrychleji dostat se z jejich dosahu, jelikož (na rozdíl od ostatních) nejeví o toto štěbetání zájem a já jí zde za to říkám "Díky!" Nicméně se ke mně dostanou zvěsti o různých rozhovorech i jiných detailech.
"Už jsi byla v Arkádě?!"
"Ne, ještě jsem neměla čas"
Pro mimopražské a nebo méně zběhlé čtenáře rád napovím, že Arkády jsou nové obchodní centrum kdesi v blízkosti metra Pankrác. Každopádně nedávno se otevíralo a spousta maminek toho využilo ke sváteční procházce. Úplně si představuji hloučky žen procházejících mezi novými obchody a nakukujících do nových třpytivých výloh. Vidím v jejich očích tu neskrývanou dětskou zvědavost, když hledají cenovky na věcech, které visí v novém oděvním kšeftu.. A vidím majitele těchto obchodů, jak si za závěsem mnou ruce (jako řezník Krkovička z večerníčku o Jájovi a Pájovi) nad tím, jak se hezky budou sypat penízky za prodané zboží.
Hlavou mi zní píseň Miro Žbirky, kde zpívá: "Obchodný dom, to je vlastne novodobý chrám. My tovaru sa klaniame a on sa klania nám.."
Oslavujeme konzum a život nám plyne mezi prsty. Všechny oblečky od Armaniho jednou budou staré a bude potřeba jít a koupit nové... A život? Však na něj bude času dost až potom... po čem? Inu, potom... Jéééééé kabelky!!!!
Příspěvky
Pokud bych si měl pořádně užít života (například protože bych se dozvěděl, že mi zbývá už jen pár dní), pak si myslím, že by můj zbytek života byl opravdu velice konzumní. Snažil bych se ho pravděpodobně užít na maximum.
OdpovědětVymazatTakže si myslím, že lidem, kteří žijí konzumním způsobem života, neutíká život mezi prsty, ale že si jej naopak užívají co nejvíc.
Co je vlastně protipólem konzumu? Striktně vzato je to produkce, čili tvorba. Tvorbě se člověk věnuje zejména v práci. A existují lidé, kteří mají pocit, že "tráví svůj život v práci", jak si mi třeba nedávno postěžoval Jarda. Neutíká mu život mezi prsty? Měl jsem pocit, že jo.
A co Ty? Nemáš taky někdy pocit, že Ti utíká život mezi prsty?
Děkuji za podnětný komentář!
OdpovědětVymazatPředem své odpovědi bych doporučil přečíst si znovu článek "Jak to vidím já", protože přesně podle toho článku teď budu adresovat svou odpověď.
Pokud věříme, že náš život je vše to, co zde vidíme, na co si můžeme sáhnout, co můžeme slyšet - zkrátka, že život k nám promlouvá našimi pěti smysly, potom konzum je jediný způsob, jak si (celkem pasivně) užívat života. Aktivní užívání by byl pak sex, cestování, adrenalinové sporty, večery trávene v barech s kamarády.. prostě scénky jak z amerických filmů.
Tato víra nás jednoznačně tlačí do 1. skupinky, tedy lidí, kteří jsou silně materiálně založení.
Na druhou stranu lidé, kteří se alespoň vzdáleně věnují svému duchovnímu růstu konzum příliš nezajímá. Pokud někdo studuje nebo dokonce praktikuje východní učení, pak ví, že buddhismus se na svět kolem dívá jako na určitou iluzi. Takže čím více se člověk věnuje "užívání si života", jak jsem popsal výše, tím dále se vzdaluje skutečné podstatě (nebo řekněme smyslu) života, kterým je (jak to alespoň já zatím chápu) konat dobro za všech okolností a tím se vymanit z neustálého koloběhu karmického znovuzrozování. Nemá cenu se o tom více rozšiřovat zde, protože je to téma na spoustu knih a několik reinkarnací, než jedinec tuto pravdu pochopí a je s to jí začít realizovat.
A odpověď na Tvou otázku, zda nemám pocit, že mi život utíká mezi prsty? Ano. Ale ne z toho hlediska, že bych chtěl navštívit každý nově otevřený chrám konzumu, ne proto, abych v multikinech trávil hodiny svého cenného volného času tím, že spolu s ostatními lidmi chroupajícími popcorn budu sledovat poslední výkřiky duchaprázdných hollywoodských trháků.
Spíš mě mrzí, že nemám zatím tolik síly, abych prohlédl tu iluzi a abych začal být k ostatním lepší. I samotná existence tohoto blogu potírá mou snahu. Nicméně to, že tento blog píšu, má spíše očistný charakter. Potřebuji se vypsat z myšlenek stejně, jako se někdo potřebuje vyběhat ze stresu nebo "vyžrat" ledničku a pak ji pěkně v tichosti vyzvracet do záchodu.
Přéma
Píšeš, že se potřebuješ vypsat z myšlenek. Chápu správně, že myšlení považuješ za součást oné iluze? A proto se z myšlenek snažíš vypsat, místo abys je rozvíjel a setrvával tak v iluzi?
OdpovědětVymazatJelikož myslíme v rámci naší existence a přemýšlíme o věcech, které jsou fakticky iluzí, pak i samo myšlení je pouze iluzí.. je to vlastně iluzí o iluzi.
OdpovědětVymazatJen krátce, podstatou hluboké meditace je snaha o zastavené myšlenek v hlavě. Aby člověk nemyslel na nic. A zároveň aby nemyslel na to, že na nic nemyslí. Je to extrémně, extrémně složité, chce to roky praxe a ani pak není výsledek zaručený.
Přéma
A je pak možné myšlením dospět k poznání?
OdpovědětVymazatA zastavení myšlenek v hlavě je prostředkem k dosažení dočasného klidu nebo to má nějaký trvalý efekt? Nestačí pro zastavení myšlenek jít spát?
OdpovědětVymazatMyšlením je možné dojít k poznání toho, že jen bez myšlení budeš v naprostém klidu. Ale než k něčemu takovému člověk dospěje, musí si prožít hodně životů a projít hodně slepých uliček - jednou takovou je i užívání si života plnými doušky (viz výše)
OdpovědětVymazatKe druhému příspěvku: Zastavení myšlenek je samoyřejmě dočasné. Mysl je neuvěřitelně těkavá a proto se zastavit dá jen na kratičký okamžik. Ale cvičením se tento okamžik postupně prodlužuje a potom se dá tento stav i snadněji navodit. Mistři pak dokážou své myšlení potlačovat tak, že přemýšlí už jen o nutných věcech a těkavost mysli eliminují soustředěným "nemyšlením" :-)
Ve spánku je mysl aktivnější, než v bdělém stavu, jen o tom člověk neví. Sny a fáze R.E.M. jsou toho příkladem.
No jenom jestli pak výsledek takového myšlení, tj. poznání, že jen bez myšlení budeš v naprostém klidu, není taky jenom iluze.
OdpovědětVymazatTak to už je jen na každém z nás, aby takovou iluzi vyzkoušel :-) K tomu nemám, co dodat.
OdpovědětVymazatA co se týče snů, tak to není zrovna nejlepší příklad, protože o těch přece víš. Spíš je zajímavější ta fáze hlubokého spánku, ve které nesníš. Jestli ovšem něco takového vůbec existuje:)
OdpovědětVymazatAle jde spíš o to, proč by člověk něco takového jako zastavování myšlenek dělal. Jak se to slučuje s konáním dobra za všech okolností?
A není konání dobra ve vnějším světě, který je jen iluzí, také pouze iluze?
Jasně, až tě rozbolí zuby, tak Tě chci vidět, jak budeš v klidu, i když bys nemyslel vůbec na nic.:) Nebo ten stav "nemyšlení" zahrnuje i "nevědomí" a "necítění"?
OdpovědětVymazatSny jsem vzal jen jako příklad. V podstatě nikdo pořádně neví, co se během spánku děje.
OdpovědětVymazatKe konání dobra bych řekl jen tolik, že střádáním dobrých skutků si stále zvyšuješ pravděpodobnost, že se Ti to dobro později vrátí. Ale dělat to za tímto účelem by bylo vlastně špatné, protože tím už bys něco dělal vypočítavě a nebyl by to dobrý skutek. Ale to je ta příčina a důsledek. Pokud budeš konat dobro z celého srdce, máš nakonec šanci uniknout z této iluze. Tím, že zastavuješ své myšlení si tuto iluzi dokážeš uvědomit a to, že konáš dobro, ačkoliv víš, že i to dobro a zlo jsou vlastně iluze? Protože jen to dobro (ať už iluzorní nebo skutečné) Tě dostane z kola ven.
S tím bolením zubů - vím, kam tím míříš. Nikdy jsem neřekl, že to je lehké zastavit myšlenky, ale meditace a autosugesce Ti jistě může velmi utlumit pocit bolesti. To není žádné tajemství a můžeš to zkusit kdykoliv sám. Někdy napíšu blog o tom, jak si něco takového vsugerovat. Jde to snadno a nepotřebuješ k tomu věřit v nic, než sílu své vlastní myšlenky.
Protože, když se nad tím zamyslíš hlouběji, co je vlastně bolest jiného, než myšlenka? A pokud je bolest ("Au au, to mě ale bolí zuby") myšlenka, pak je možné jí zastavit a tím bolest zmizí.
Otázkou zůstává, je snadné tuto silnou myšlenku zastavit?
A jakým způsobem karma posoudí, co je dobro a co ne? A jak to poznáš Ty sám?
OdpovědětVymazatNejsem si jist, jestli lze bolest považovat za myšlenku, ale asi jde jen o nekompatibilitu pojmů, které používáme. Pod pojmem myšlenka chápu spíš něco, co lze vyjádřit slovy. Pak mi zbývají ještě představy a pocity. Nicméně abychom si ujasnili, o čem mluvíme - jak se liší Tvé "zastavení myšlenek" od stavu bezvědomí?
Jak poznáš, co je dobré a co je špatné? Mnohdy záleží na tom, jakou máš k činu motivaci. Pokud máš motivaci, že chceš pomoct nebo prospět ostatním, pak je čin vesměs dobrý. Pokud jednáš za účelem ublížit, získat nad někým výhodu, soupeříš o moc, postavení atd.. pak je to většinou čin špatný. Takže, podíváš-li se na to takto, může být jeden čin vnímán zároveň dobře i špatně. Vezmi si třeba volby, kdy Ty kandiduješ na místo prezidenta republiky. Pokud budeš kandidovat za účelem, že to Vaškoům natřeš a konečně jim ukážeš, jak se má dělat prezidentství, pak je to jistě špatný skutek, protože se snažíš získat něco navíc nad ostatními. A troufám si říct, že pravděpodobnost na úspěch je menší. Pokud to však dělaš s myšlenkou (které skutečně věříš), že chceš lidem pomáhat, že se pro ně rozdáš a chceš být prezidentem proto, abys pomáhal bez vlastního prospěchu, pak je to dobrý skutek a máš i větší šanci na úspěch.
OdpovědětVymazatCo jiného je podle Tebe bolest, než myšlenka? Můžeš si na bolest sáhnout, je jí vidět, slyšíš jí, můžeš jí ochutnat, hřeje Tě? Na všechno je odpověď: "Ne" Tedy - bolest je myšlenka, stejně jako Radost, Pocit bezpečí, strachu nebo Láska a Nenávist.. Představu a pocity vyjádříš také slovy. Bolest také vyjádříš slovy.. Ale samotná slova si opět neprohlédneš, atd.. Jsou to zase jen myšlenky.
Bezvědomí se od vědomého zastavení myšlenek asi moc neliší, ale v bezvědomí si toto zastavení myšlenek neuvědomíš a proto z toho nemáš žádný zisk.
To je ovšem velice "sebestředné" (abych Použil Tvůj pojem) pojetí dobra a zla, pokud rozhoduje Tvá motivace a nezáleží na tom, jaký dopad má Tvé jednání na ostatní. I s dobrým úmyslem můžeš ublížit spoustě lidí. Na druhou stranu Tvé vyjádření je v podstatě značně nejasné. Zejména Tvůj závěr: "Takže, podíváš-li se na to takto, může být jeden čin vnímán zároveň dobře i špatně", podle mne nevyplývá z výše uvedeného ani není dál vysvětlen nebo rozvinut. Jistě že každý čin může být vnímán jednou skupinou lidí jako dobrý, jinou skupinou jako zlý nebo dokonce i stejné skupině lidí se může s odstupem času jevit tentýž skutek opačně (z hlediska dobra a zla) než předtím. Mi šlo ovšem o to, jak to v takovém případě posuzuje ten rozhodovací mechanismus (karma?) ve Tvé filosofii.
OdpovědětVymazatCo to znamená být dobrý a co to znamená být zlý podle Tebe?
OdpovědětVymazatJá tu nemluvím o skupinách lidí, já tu mluvím jen o vlastním posuzování a motivaci. Protože ve finále se každý musíme soudit sami.
ještě komentář k další části:
OdpovědětVymazatNo bolest nevidíš ani neslyšíš, ale cítíš. To je obvyklé slovní spojení "cítit bolest". Ale to už jsme sklouzli k hádání se o slovíčka, zatímco se vzdalujeme od podstaty věci, kterou diskutujeme jakoby v samostatném vlákně.
Nicméně problém sdělitelnosti a Tvůj pohled na něj je zajímavý. Ty dokážeš vyjádřit bolest slovy? Tak to zkus. A zkus třeba slovy popsat orgasmus někomu, kdo ho nikdy nezažil. Rád si to přečtu.
nedokážu popsat slovy ani bolest ani orgasmus.. nicméně si stále stojím za tím, že bolest i orgasmus jsou jen myšlenky...
OdpovědětVymazatCo znamená být dobrý a zlý podle mne?
OdpovědětVymazatZáleží na tom, kdo má být soudcem. Pokud jsem to já, jsou to opravdu moje pocity, přesně jak jsi o tom psal u jiného článku. Pokud to mají být jiní lidé, bůh, karma nebo něco jiného, záleží na nich, jaká
kritéria pro posouzení dobra a zla mají oni.
Mimochodem "já" jsem taky vlastně skupina (sice jednočlenná) lidí, takže pro mne platí to, co jsem psal o skupinách lidí. Tedy že to, co považuju za dobro/zlo já, mohou jiní lidé chápat jinak (mají z toho
prostě jiný pocit), a stejně tak i já sám můžu s odstupem času chápat určitý skutek jinak. Proto si nemyslím, že existuje objektivní externí hodnotící mechanismus, který by rozhodoval o Tvé odměně/trestu za to, co děláš.
Ve finále se každý musíme soudit sami? A jak je to slučitelné s představou karmy, boha apod.? Sám si tedy dobrovolně vybíráš těžší životní podmínky v příštím životě, pokud máš pocit, že jsi byl špatný?
Nemyslím si, že existuje externí hodnotící prvek. Žádná postavička u bran nebeských, která váží Tvé dobré a zlé skutky (mimochodem, karma z křesťanského pohledu)
OdpovědětVymazatMyslím, že nejobjektivněji sám sebe může zhodnotit každý sám. Pokud uděláš něco opravdu ošklivého a v duchu si myslíš, že je to správné, pak Ty sám musíš žít s výčitkami svědomí, že jsi sám na sobě udělal podvod. Nedávno jsem slyšel hezký citát (už nevím od koho to je, ale na tom nezáleží): "S tím, co nám udělají ostatní se dokážeme nějak vyrovnat, horší je to s tím, co si uděláme sami!" To se mi zdá absolutně pravdivé.
Špatný skutek Tě tíží mnohdy déle, než si sám přiznáš, ale dobrý skutek povznáší. I když to není cítit tak dlouho.. Dobré skutky člověka zlepšují a je to na něm vidět zvenčí.
Možná si budoucí podmínky skutečně vybíráš "sám" i když je tu ta otázka, co je to "já" a co se s ním děje v okamžiku smrti našeho těla :-)
Také si nemyslím, že existuje nějaký externí hodnotící prvek. Chápu také, že člověk dokáže posoudit sám sebe, na základě svých pocitů. Stále ovšem nevím, z čeho usuzuješ, že Tvé pocity, ovlivní Tvůj příští život.
OdpovědětVymazatK Tvé poslední větě - máš o tom jasnou představu? Nebo to sám nevíš? A nevadí Ti pak, že v Tvé víře jsou nevyjasněné otázky?
Díváš se na to z jiné perspektivy než já.. proto tolik komentářů, které se stále snaží chytit mě za slovo a pak přetočit pozornost jinam. Je tady stále cítit ego, tedy to, co člověku našeptává, že je něco zvláštního. Moje Ego mi říká, že jsem speciální, že jsem něco víc, než ostatní. Že moje tělo musí být zdravé a že já musím žít dlouho, vydělat spoustu peněz a mít krásnou ženu a velký dům a že mě ostatní musí chválit atd atd.. Ve skutečnosti toto Ego to vše dělá jen za jediným účelem, abych neprohlédl to, že samo je jen iluze, že nepotřebuji nic z toho k tomu, abych žil šťastný život. Že ve skutečnosti žádné skutečné "Já", o kterém dnes a denně přemýšlím není. Proto ani Já sám sebe nesoudím. Vše, co dělám se soudí samo. a Já se pak cítím dobře nebo špatně. Ale to je až projekce toho skutku samotného. Není "Já", není "Ty".. Ale je to opět složité na pochopení a nedá se to obsáhnout v komentáři.. a ani ne v samostatném článku na blogu.
OdpovědětVymazatProto je tu článek, co si kdo pod svým "Já" představuje.
Nevím, co se po smrti bude dít a netrápí mě to. Neví to nikdo a jen pošetilec je schopen říct, že má dokonale jasnou představu, co se s ním po smrti stane. Však.. není kam spšchat, uvidíme všichni. Je to něco, čemu nikdo z nás neunikne :-)
To chytání za slovo neber zle. Když už ses jednou rozhodl psát blog, pak zřejmě věříš, že Tvé myšlenky lze vyjádřit slovy. Tahle hra se slovy Ti může pomoct Tvé myšlenky formulovat jasněji.
OdpovědětVymazatVůči přetáčení pozornosti jinam bych se ovšem ohradil. Naopak mám spíš pocit, že se vracím stále dokola k původním otázkám, které pořád ještě nebyly uspokojivě zodpovězeny.
Pokud z mých příspěvků cítíš moje Ego, pak to cítíš zřejmě správně. Samozřejmě, že se pouze snažím zahnat nějak nudu, a není mým cílem Ti pomáhat v hledání Tvé cesty. Nicméně vedlejším efektem naší debaty, ve které já hledám pouze sobeckou zábavu, může nakonec být myšlenkový posun kteréhokoliv z nás.
Tak či tak, opět se vracíš k jednomu výrazu, který už se zde jednou objevil, a který vysvětluje, co vlastně hledáš. Jde o slovo Štěstí a výraz šťastný život. Mám pocit, že Ty prostě nejsi šťastný, a Tvé hledání a psaní tohoto blogu je podle mne manifestací toho, že Ti chybí pocit, že žiješ šťastný život.
K smrti.
Jasně, že nikdo neví s jistotou, co bude po smrti. Jde jen o existenci nějaké koncepce. Neříkej, že "nevíš", co bude po smrti, když věříš ve znovuzrození. Nějakou představu o tom tedy máš. Zatím ses vyjádřil asi tak, že po smrti soudíš sám sebe, ale jelikož to probíhá už po smrti, tak už o tom nic nevíš. Jasně. Nevíš. Ale něčemu věříš, ne?
Beru vysvětlení, je upřímné. Štastný život a štěstí.. Myslím si, že mám všechny předpoklady k tomu, být velice šťastný a přesto mi v životě něco uniká, abych toho štěstí dosáhl. Snad je to i to, co Jarda řekl o tom, že mu život utíká mezi prsty, ale v jiném smyslu. Nehledám konzum, ale cestu, jak se zastavit a užít si chvilky, která právě je.
OdpovědětVymazatPředstav si, že ráno vyjdeš z domu, je zima, lidé jsou nerudní a vše stojí za ... psí štěk. Ale najednou zpoza mraku vyjde sluníčko, zasvítí na Tebe a najednou se cítíš skvěle. Prostě bez příčiny najednou víš, že ta chvíle je prostě super. Mým cílem je, užívat si takto každou chvíli ve svém životě. Východní nauky tvrdí, že praxí a meditacemi je možné takového stavu dosáhnout skrze uvědomění si, co (kdo) jsi a proč děláš to, co děláš.
To hledám, to je moje cesta.
K smrti, věřit a vědět jsou dvě úplně odlišné věci. Věřím, že posmrti budu souzen a znovu zrozen, ale s určitostí vím jen to, že zemřu a možná poznám, jestli jsem měl pravdu já a nebo skeptici, kteří tvrdí, že smrt je finální konec a není co dál hledat.
Problém pocitu štěstí je v tom, že jej cítíme jen při jeho změně. Prožíváme-li delší dobu štěstí, přestáváme si je uvědomovat. A to, že jsme vlastně byli šťastni, si uvědomíme často až když už šťastní nejsme. Utrpení a neštěstí tedy poskytují člověku patřičný kontrast, aby si mohl uvědomit, kdy je šťastný.
OdpovědětVymazatProblém u uvědomělých jedinců, jako jsi možná i Ty, je ovšem v tom, že už nechápou své utrpení jako utrpení a tedy nedovedou být ani intenzivně šťastni. Jejich pocity nejsou ani štěstí ani neštěstí, ale spíš jakási neutralita, která je ovšem blíže k dosažení myšlenkové prázdnoty než vyhledávání štěstí.
Tady spatřuji jistý rozpor nebo střet zájmů.
Zastavení myšlenek není ani dobro ani zlo ani štěstí ani neštěstí. Je to neutrální stav.
Co je tedy Tvým cílem? Užívat si pocitu štěstí každou chvíli v Tvém životě nebo dosáhnout osvobození prostřednictvím zastavení myšlení?
Dobrá otázka. Myslím, že bych chtěl obojí, nejprve prožívat intenzivně štěstí a pak zastavit své myšlenky. Nicméně, to první je relativně snadné, to druhé je velice složité, takže si myslím, že nakonec se mi možná toho druhého dosáhnout, ale praxí (cestou k tomu dosažení) mohu dosahovat toho štěstí.. Jestli mi rozumíš. Je to (myslím) jako jít po cestě zahradou do krásného domu a kochat se květinami, které tam rostou nezávisle na tom, že se už těšíš na pohovku a teplý čaj, který bude v domě :-)
OdpovědětVymazatSpíš bych to přirovnal k chůzi po cestě, při které se kocháš květinami, které kolem rostou, nezávisle na tom, že už se těšíš na to, až se jimi nebudeš kochat.
OdpovědětVymazatToto přirovnání podle mne lépe vystihuje Tvé dilema, přičemž se nesnaží zakrývat jeho absurdnost.
Ale jak se říká - Cesta je důležitější než cíl.
Takže se nenech zviklat rýpaly jako jsem já a klidně hledej dál. Hodně štěstí.
Děkuji Ti!
OdpovědětVymazat